Nový politický vězeň Hajdukov a další zprávy nejen z běloruských věznic

Prezidentský kandidát ve volbách v. roce 2010, ještě
nedávno politický vězeň a nyní exulant Andrej Sannikau.

Po delší odmlce přicházíme s aktualizací novinek o Lukašenkových vězních. 

Bývalý prezidentský kandidát Andrej Sannikau, propuštěný v dubnu 2012, emigroval v srpnu do Velké Británie, kde získal politický azyl. V Bělorusku zůstává jeho manželka Irina Khalip odsouzená v květnu 2011 ke 2 letům domácího vězení a pětiletý syn Danik. Oba mají zákaz opustit Minsk. Aliaksandr Atroščenkau, který byl propuštěn v roce 2011, odjel za hranice. Společně s rodinou jsou ve Varšavě. Po Zmitru Bandarenkovi (ve vězení absolvoval operaci páteře, propuštěn také v dubnu 2012, toho času v Polsku) jsou to další dva významní opoziční politici, kteří opustili Bělorusko. Všichni uvádějí stejný důvod: V Bělorusku jim hrozilo opětovné uvěznění (popisují, co se dělo), a tak usoudili, že za hranicemi budou své zemi užitečnější, než za mřížemi. Andrej Sannikau řekl v rozhovoru pro charter97.org: „Nebylo to pro mě vůbec jednoduché rozhodnutí, ale neměl jsem v podstatě na vybranou – druhou možností bylo jen znovu podstupovat ponižování a mučení v kriminále anebo být zticha a mlčet jako beránek. Zůstávám i nadále běloruským politikem a budu pokračovat v šíření pravdy o situaci v mojí zemi a ve snaze o dosažení demokracie v Bělorusku.“

 Spíše než agentem CIA byl ve skutečnosti Andrej

Hajdukov režimu trnem v oku kvůli distribuci samizdatu.

V listopadu byl ve Vitebsku zatčen Andrej Hajdukov (23 let) a obviněn z vlastizrady (údajná spolupráce se špionážními službami USA). Vyučený zámečník, místopředseda občanského sdružení "Svaz mladých intelektuálů" a člen strany Běloruská křesťanská demokracie v jedné osobě byl prý zatčen ve chvíli, kdy zřizoval mrtvou schránku pro předávání tajných informací. Podle tohoto obvinění mu hrozí 7-15 let vězení. Nakonec se ukázalo, že byl zatčen v momentě, kdy nesl tištěné kopie Charty 97, což jsou samizdatové noviny vydávané běloruskými aktivisty, které čerpají zprávy z nezávislých internetových serverů (charter97.org, belsat.eu aj.). Hajdukov je ve vazbě držen již více než čtyři měsíce, za celou dobu nebyla povolena návštěva rodičů (přestože ve vazbě na ní má nárok). Teprve 6. března se mohl setkat se svým advokátem, který však „vzhledem k probíhajícímu vyšetřování bezpečnostně citlivého případu“ nemohl nic konkrétního prozradit. Máme Andrejovu adresu do vězení, můžete mu napsat dopis a dát tak jemu i jeho věznitelům najevo, že se o něm ví! O dalším vývoji v Andrejově případu vás budeme informovat.

Zmicer Daškievič

Dne 30. 10. proběhl další soud s vězněm Zmitrem Daškievičem, který byl nově odsouzen za údajné hrubé porušování řádu kolonie k odsezení zbytku trestu v uzavřené věznici. Není to bohužel ojedinělý případ tohoto typu - krátce na to se totéž přihodilo i Mikalaji Dziadkovi (odsouzen za „opakované porušování řádu pracovního tábora“ do uzavřeného vězení dne 4.12.) a stejným způsobem byly již dříve zpřísněny tresty Mikalajavi Autuchovičavi, Mikalajavi Statkievičavi a Jauhenu Vaskovičovi. V klasickém vězení jsou podstatně horší podmínky než v koloniích (pracovních táborech): Tvrdší zacházení, zima v celách, horší strava. Krom toho jsou spoluvězni nezřídkakdy opravdu „ostří hoši“ - vrazi a jiní kriminálníci. Vězni bydlí v malých celách, jednou denně je vodí na hodinu "na procházku" na vězeňský dvorek 5x2 metry, nemají práci, na celách mají jen rádio s jednou státní stanicí. Jednou ročně mají povoleno krátké setkání s příbuznými a jednou ročně mohou dostat potravinový balíček do 2 kg váhy. Někteří (jako např. Zmicer Daškievič) jsou v cele sami, takže třeba i týdny bez možnosti s někým prohodit slovo. Jedná se o cílevědomou snahu režimu zvýšit psychický nátlak na vězně a donutit je tím k sepsání žádosti o prezidentskou milost. Je pravděpodobné, že se podobný vývoj bude opakovat i případě dalších vězňů. 

Dne 26. 12. 2012 se se ve věznici v Hrodně odehrála svatba Nasti Palažanky a Zmicera Daškieviče. Obřad trval 5 minut a dalších 5 minut mohli být spolu, než Zmitra odvedli. Důvod tohoto vězeňského sňatku je spíše pragmatický - oba ho chápou jako nutné razítko, které jim umožní se alespoň takto omezeně vídat. Opravdová svatba je čeká až po Zmicerově propouštění na svobodu. Tento nový fakt znamená to, že třikrát za rok může Nasta Zmitra ve věznici navštívit a dvě hodiny si s ním povídat přes sklo (bez příbuzenského vztahu na to nemá vůbec nárok). V pracovním táboře by Zmicer měl nárok na tři dny společně strávené ve vězeňském "hotelu". 

Další dobrou zprávou je propuštění politického vězně Vasila Parfiankou. 9. února mu skončil trest a byl propuštěn v řádném termínu. Připomínáme, že Vasil byl odsouzen po prezidentských volbách v r. 2010 na 4 roky, po 7 měsících byl propuštěn, ale nedali mu pokoj. Uvalili na něj tzv. "preventivní dohled" a za jeho údajné porušení ho vloni znovu odsoudili na půl roku pracovního tábora. Po propuštění Vasil děkoval za stovky dopisů, které dostával z mnoha míst - vysloveně jmenoval i Českou republiku. 

Ales Bialiacki

Občanskoprávní aktivista a zakladatel organizace Vjasna, které byla nedávno zkonfiskována kancelář, Aleś Bialiacki byl na sklonku roku 2012 taktéž označen za „permanentního narušitele vězeňského řádu“ a v únoru letošního roku mu byly pro následujících 6 měsíců zakázány veškeré návštěvy. Manželku tak uvidí až v srpnu. 

Mikalaj Autuchtovič v listopadu 2012 psal, že dostává mnoho dopisů a stěží na ně zvládá odpovídat. Je velice vděčný za podporu, které se mu dostává. 7. ledna také oslavil své padesátiny. Dle svých vlastních slov je ve věznici v Grodně umístěn ve velice těsné cele, kde se dá stěží udělat pár kroků a potýká se s nedostatkem základních léků. Přesto všechno se prý veterán afghánské války zatím těší celkem dobré kondici. 

Adresy vězňů jsou aktuální. Prosíme Vás, udělejte si čas a napište jim! Psát můžete klidně i v češtině. Jakkoli je to možná neosobní, lze napsat na počítači jeden univerzální dopis a jen změnit oslovení a poslat to samé všem vězňům. Na kýženém účinku - tj. aby vězni dostávali co možná nejvíce dopisů k nelibosti jejich věznitelů, to nic nezmění. Ale samozřejmě osobní psaní je ještě lepší! 

Od nás je to prozatím vše. Brzy jsme tu s novými zprávami, kde se mj. zaměříme na ostatní vězně, které jsme dnes opomněli zmínit!

zdroje: charter97.org, belsat.eu a vlastní

Kavalenka a Saramalatou propuštěni. Daškievič drží hladovku proti šikaně v Mazyrské věznici.

Ve čtvrtek 27.9. byli konečně propuštěni na svobodu Siarhej Kavalenka (o jehož hladovce jsme průběžně informovali) a Paval Syramalatau (jeden z mladých anarchistů). Oba tito muži podepsali už před třemi měsíci žádost o milost a včera byli konečně propuštěni. Už jsou u svých rodin. Díky Bohu se nám náš seznam vězňů, jejichž osudy se Vám snažíme přibližovat, zmenšil hned o dva.

Co je však hodné pozornosti právě nyní, je případ Zmicera Daškieviče – předsedy organizace Malady front.  

Přesně před rokem jsme psali dopisy na podporu Daškieviče, kterému tehdy ve vězení vyhrožovali zabitím. Ačkoliv podle odpovědí, které někteří z nás dostali, by se mohlo zdát, že jsme dopisy posílali zbytečně, pravda je taková, že poté, co se zvedla velká vlna protestů a solidarity ze zahraničí, nejhorší tlak na vězně ustal. Zmicer byl tehdá převezen do jiného vězení a tam byl v relativním klidu až do nedávna.

Ve středu 26. září média psala o tom, že Daškievič byl přesunut do karceru v mazyrském pracovním táboře a o tom, že již sedmý den drží hladovku. Ve čtrvrtek byly oznámeny důvody hladovky: nelidské chování správy věznice, včetně osobně jejího náčelníka, Jurye Bahdanaviče Zabraŭskaha. Zmicer prohlásil, že hladovku ukončí pouze tehdy, když ho vedení věznice přestane šikanovat, začne se k němu chovat odpovídajícím způsobem a omluví se za minulé urážky a výhrůžky.

Tyto informace byly zveřejněny na čtvrteční tiskové konferenci v Minsku, na níž Zmitrova snoubenka, Nasta Palažanka, oznámila všechny podrobnosti, které se dozvěděly s advokátkou, když kolonii navštívily. Advokátka mluvila se Zmitrem, Nasta mluvila s náčelníkem kolonie. Celé prohlášení, které Nasta učinila, nabízíme silným povahám v nezkrácené a necenzurované podobě:

Zmicer Daškievič a jeho snoubenka Nasta Palažanka

„Zmicer Daškievič byl převezen do pracovního tábora č. 20 v Mazyru. Při prvním setkání s náčelníkem tábora se náčelník zeptal, jakého je Zmicer vyznání. Když uslyšel klidné „protestant“, sdělil Daškievičovi mnoho novinek o tomto vyznání, např.: „Tyhle vaše sekty jsou nasazené ze západu, aby zničily slovanskou rasu!“. Bije se do prsou, kde má pravoslavnou medaili a s nadávkami pokračuje: „To vy ničíte slovanskou rasu!“. Zmicer se podivil vřelému přijetí a klidně uzavřel toto pro náčelníka tábora bolestné téma.

Zmicer odmítl uklízet „karanténu“ – oddíl, kde jsou prvních několik týdnů drženi vězni po příchodu do tábora. Vedoucí karantény se přimlouvá za „rozhovor“ s ním. Schází se sedmičlenná komise. Náčelník Juryj Bahdanovič Zbaroŭski: „Tak ty tu budeš hejbat zvykama, baptisto, dvakrát ocejchovaný alkoholiku, homouši? Ty jsi hromada hovna, a ne francouzský premiér“. Všichni na Zmitra křičí: „Koukejte, jak má tupý ostří? Vždyť je to debil!“. S takovou komisí Zmicer odmítl mluvit. Toho dne mu zrušili všechna dlouhodobá setkání a dali napomenutí.

Do baráku, kam sotva že Daškieviče odvedli, a kde žije asi 40 lidí, přišel dozorce a našel na stole nůž. Okamžitě se obrátí na Daškieviče a ptá se: „Co, rozhodl ses podřezat se?“. Odvede ho k náčelníkovi oddělení. „Piš, kdes' to vzal!“, přikazuje. „Ale to není moje“, odpovídá Daškievič. „Našlo se to ve tvých osobních věcech! Co si o sobě myslíš? Ty seš ochlasta, míň než sokl, kupka hovna, ty tu necháš svý zdraví v karceru, rozuměls' mi? To ti slibuju!“ Zmicer mu místo požadovaného vysvětlení dává oznámení o tom, že zahajuje hladovku. Náčelník ho zmačká a vyhodí, ale přitom říká: „Já tě posadím k buznám a tam tě omrdají, jasný? Piš vysvětlení, jak jsem ti řekl!“. „Já TI nic psát nebudu“, říká Zmicer. „Co? Co jsi to řekl? Teď hned píšu hlášení o nepatřičném oslovení!“. „Po tom, jak TY mi tu tykáš, jsem si myslel, že už jsme prakticky kamarádi“.

Vrátil se zpátky do karantény. Daškievič říká vedoucímu karantény: „To je debilita na druhou, po Horkách“ (ve věznici v Horkách Zmicer trávil uplynulé měsíce). V tu chvíli byl v pokoji nějaký major, který vyslechl rozhovor a po „majorovsky“ pravdivě jej popsal v dalším raportu – „sprosté nadávky, urážka správy věznice“. A jako výsledek – ráno nová komise. Tam se dělo to samé, jako na minulé, akorát mu zrušili všechny krátkodobé návštěvy. Zmicer se na to vše díval a mlčel… Ale náčelníkovi se nelíbila ani taková reakce: „Tak ty mlčíš? Provokuješ? Mám tě dát pod preventivní dohled psychologa?“. Psycholožka podotkla: „Ano, ano, ještě je třeba nad ním ustanovit dohled jako nad sebevrahem. Přece schovával nůž!“.

Chceme upozornit na to, že ustanovit nad člověkem dohled jako nad sebevrahem – to prakticky znamená rozvázat ruce správě věznice a mít výborné vysvětlení v případě, že se „něco“ stane. „On je přece sebevrah“…

Po těchto a mnoha dalších incidentech Zmicer odmítl vykonávat jakékoliv příkazy; poslali ho znovu před komisi a tam mu dali další termín v karceru. Na jak dlouho, nevíme.

Protože si Zmicer nebyl jistý, jestli do jeho osobní složky zařadili zprávu o hladovce, rozhodl se, že bude z karceru dvakrát denně chodit nechat si měřit tlak, aby bylo svědectví o tom, že hladovku neskončil a neskončí, dokud se nezmění chování k němu a nebude požádán o odpuštění. Ale lékařka jej prostě vyhnala křikem: „Vypadni!“. Zmicer o tom napsal stížnost na mazyrskou prokuraturu, ale jestli se dostala za hranice tábora, nikdo neví.

Zmicer Daškievič je v tomto táboře teprve týden. Co může být dál – těžko si představit… Při rozhovoru se mnou mi náčelník oddělení řekl, že pokud se něco dostane do médií, bude Daškievičovi ještě hůř. Ale já nevidím jinou možnost, než zveřejnění těchto otřesných věcí. Mimochodem, náčelník tábora se pokusil to všechno překroutit naopak – říkal mi, že Zmicer blázní, sprostě jim nadává, uráží je…“

Nasta Palažanka.

Aljaksandr Malčanau

Včera v noci zemřela matka vězněného Aljaksandra Malčanava (24). Bylo jí 64 let, trpěla těžkým astmatem a Parkinsonovou chorobou. Aljaksandrovi tak zůstal jen 70 letý těžce nemocný otec, který téměř nemůže vstávat z lůžka. 

Aljaksandr Malčanau u soudu

Aljaksandr byl odsouzen po prezidentských volbách v r. 2010 ke 3 letům vězení (za vyvěšení bílo-červeno-bílé vlajky na budovu KGB), po půl roce byl propuštěn, ale před měsícem opět odsouzen na 1,5 roku. Jako bývalý politický vězeň totiž nemohl sehnat práci, a tak živil sebe a své staré rodiče sběrem šrotu, při čemž byl zadržen a odsouzen za údajnou krádež železa (šlo o rezavé harampádí v opuštěném závodě). Proces byl politicky motivovaný, režim vyvíjí snahu propuštěné politické vězně poslat do vězení zpět, ale tentokrát už za trestný čin.

Tato tragická událost je již čtvrtým případem úmrtí nejbližšího příbuzného politického vězně. Utrpení rodičů a dalších příbuzných, kteří zůstali na svobodě, je další hrůznou stránkou běloruského státního teroru. 

Napište Aljaksandrovi pár řádků do vězení! Jeho aktuální adresa je:

Менская вобласьць

г.Жодзіна,

вул. Чапаева 10б

СІЗА-8

Аляксандар Малчанаў

Pokud byste chtěli adresovat fin. podporu jmenovitě otci vězněného A. Malcanava, je možné mu ji přímo doručit skrze konto, které bylo zřízeno na pomoc běloruským křesťanům. Příspěvek můžete zaslat na podúčet Křesťanského společenství Žďár nad Sázavou - č.ú. 2600114676/2010 (Fio banka), specifický symbol 408. Do "zprávy pro příjemce" uveďte, komu peníze adresujete. Lze takto teoreticky postupovat i v případech dalších vězňů/jejich rodin, pro jistotu se ale na e-mailu kszdar@gmail.com dotazujte, je-li to v daném konkrétním případě technicky možné). Za funkčnost a spolehlivost této sbírky se můžeme zaručit! (Pokud chcete dostat potvrzení o daru, uveďte jako variabilní symbol své rodné číslo a na adresu kszdar@gmail.com sdělte své jméno a adresu.)


Samozřejmě lze také využít námi inzerované konto Občanského Běloruska - viz odkaz "proč přispět" výše. 


Vzhledem k tomu, že se měsíční platy v Bělorusku pohybují v přepočtu mezi 3-7,5tis. Kč, i pouhá stovka je poměrně slušný peníz! ;-)

Šikana mládežnického opozičního hnutí

Situace námi monitorovaných běloruských politických vězňů zůstává více méně beze změn. Mikola Statkievič je fyzicky v pořádku, ve vězení se učí anglicky. Ales Bialiacki pracuje jako balič textilu. Propuštění Sannikov a Bandarenka byli pozváni na tradiční setkání velvyslanců zemí EU, které se konalo 5. června.

Do našeho seznamu přibyl Aljaksandr Malčanau (viz aktuální adresy vězňů). Jedná se o dalšího ze stovek perzekvovaných aktivistů (mezi nimi i nemálo náhodných kolemjdoucích) z protestů po prezidentských volbách 2010.

Alexandr Lukašenko ohlásil na červenec 2012 rozsáhlé amnestie klasických politických vězňů. Spíše než úspěchům opozice nebo bohulibosti autoritářské koalice lze toto prohlášení vnímat jako "signál" jisté liberalizace režimu, která se tváří tvář prohlubující se hospodářské krizi a strnulosti běloruského podnikatelského prostředí ukazuje jako nutná z hlediska stability režimu. Doufejme, že političtí vězni - nebo alespoň jejich velká část -  budou opravdu propuštěni. Mikola Statkievič vyjádřil svou skepsi vůči případným amnestiím, což je samozřejmě z jeho pozice pochopitelné.

Kde represe za poslední měsíce přiostřily, jsou mládežnické organizace - zejména Malady front. Za posledních několik týdnů bylo zatčeno na desítky členů této organizace. Klasickou záminkou je "sprosté nadávání na veřejných místech". Lidé jsou nejčastěji zatýkáni na ulicích. Ve dvou případech si pro mládežníky policie přišla přímo domů, kde si dokonce otevřela vlastními klíči. "Nadávání" znamená 15 dní vězení. Běžnou praxí ale je, že po uplynutí této doby jsou popuštění posazeni do policejního auta, vyvezeni někam na ulici, a tam jim z okna auta ukáží místo, kde údajně znova sprostě nadávali a odvezou je zpět do vězení. Druhý den je nový soud a dostanou nových 15 dnů. Někdy se dokonce policie ani neobtěžuje místo ukazovat - propuštěný vyjde z jedněch dveří "na svobodu" a druhými ho hned vrátí zpět. Podmínky v těchto detenčních zařízeních jsou hrozné (přeplněné cely, nedostatek postelí, žádné lůžkoviny, špína, potkani, zima, špatné jídlo, žádná lékařská péče). Drtivá většina takto šikanovaných jsou studenty, což s sebou nese i další problémy odvíjející se zejména od absencí.

zdroje: interní + charter97.org

Dobré zprávy z Bílé Rusi: Bandarenka a Sannikaŭ propuštěni na svobodu!

V sobotu 14. dubna večer byl na základě prezidentské milosti z věznice ve Vicbě propuštěn Andrej Sannikaŭ. Krátce na to, v neděli 15.4. ráno, byl propuštěn i Zmicer Bandarenka.

Sannikau na tiskové konferenci 17.4. 
(zdroj charter97.org)

Bývalý prezidentský kandidát Andrej Sannikaŭ byl zatčen spolu se svou manželkou, Irynou Chalip, v noci z 19. na 20. prosince 2010 po demonstraci proti zmanipulovaným prezidentským volbám. Ve vykonstruovaném politickém procesu byl za „organizaci masových nepokojů“ odsouzen na 5 let do pracovního tábora zostřeného režimu. Ze svého trestu si nakonec odseděl rok a čtyři měsíce. Během pobytu ve vězení byl opakovaně vystaven fyzickému i psychickému mučení a bylo mu vyhrožováno smrtí. Po propuštění Sannikaŭ zopakoval to, co řekl již dříve své manželce během její návštěvy ve věznici: "Můj výkon trestu skončil v září; pak začalo mučení". Sannikaŭ je jedním ze dvou politických vězňů, o nichž je známo, že napsali žádost o milost A. Lukašenkovi. Žádost napsal již v prosinci loňského roku, přesto byl ještě několik následujících měsíců držen ve vězení.

Shledání otce se synem Danikem
 (zdroj charter97.org)

V rozhovoru pro charter97.org na otázku týkající se mučení odpovídá Sannikaŭ takto: „Jejich cílem nebylo, abychom žadonili o milost nebo se k něčemu doznali. Skutečnost je mnohem děsivější: Šlo jim o  fyzické i duševní zlomení člověka… Bohužel nemohu poskytnout detailní informace o tom, jak se mnou bylo nakládáno, a to kvůli mé rodině, mým spolupracovníkům - lidem, kteří sdílí mé názory, ale kteří jsou i potencionálními rukojmími. Ze své vlastní zkušenosti vím, že každé mé neuvážené slovo může být použito proti nim. Nicméně, mohu říci to, že šlo o cílenou snahu mě fyzicky zlikvidovat, dovést ke spáchání sebevraždy nebo fyzickou likvidaci mojí osoby navléct tak, aby to navenek vypadalo jako moje dobrovolné rozhodnutí zemřít.“ Na včerejší tiskové konferenci ještě uvedl: „Dokument, který jsem podepsal, byl nazván ‚žádost o udělení milosti‘. Udělal jsem to vědomě a nebudu to komentovat. Mohu říci jen to, že jsem nepřipustil svou vinu, navzdory obrovskému tlaku, který na mě byl vyvíjen. Setkal jsem se s velkým nátlakem v pracovním táboře, ale nemohu o tom poskytnout žádné detailní informace.“ 

Přivítání se ženou Olgou (zdroj charter97.org)

V neděli 15. dubna 2012 v ranních hodinách byl na svobodu propuštěn také Zmicer Bandarenka. Člen volebního štábu prezidentského kandidáta Sannikaŭa strávil v pracovním lágru též rok a čtyři měsíce (původně odsouzen na 2 roky). Bandarenka byl v minulosti na různých demonstracích několikrát zmlácen obušky, v důsledku čehož mu byla dlouhodobě poškozena páteř. Ve vězeňských podmínkách se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. V roce 2011 prodělal operaci páteřní kýly, po které mu nebyla poskytnuta potřebná následná péče a rehabilitace. Z nemocnice byl po 14 dnech odvezen zpět do vězení, kde byl nucen se účastnit normální táborové činnosti. Díky tomu se jeho stav nadále zhoršoval. Poslední dva měsíce před propuštěním strávil Bandarenka ve vězeňské nemocnici. Znovu se mu objevila páteřní kýla, nohy a palec jedné ruky měl paralyzované dnou, byl mu chirurgicky odstraněn absces na noze; k tomu měl vážné problémy s ledvinami.

(charter97.org)

Nicméně, díky Bohu za částečné vítězství v podobě propuštění obou mužů. Bandarenku na nádraží, kam dorazil mikrobusem v poloze v leže, vítali přátelé (mj. i o něco dříve propuštěný A. Sannikau se synem) - zde chodil a se všemi se vítal. Záběry z příjezdu Bandarenki najdete zde a video z příjezdu Sannikaŭa zde . Ze videozáznamu je patrné, že jeho zdravotní stav se v posledních týdnech před propuštěním pobytem ve vězeňské nemocnici zlepšil. 

Máte-li na srdci cokoli, co byste chtěli Zmitru Bandarenkovi nebo jeho statečné ženě Volze sdělit, pište na lukasenkovivezni@gmail.com a my jim Vaši zprávu doručíme.

Přes tyto ústupky režimu je zapotřebí mít stále na paměti, že ve vězení zůstává i druhý prezidentský kandidát, Mikola Statkievič, lídr lidskoprávní organizace Vjasna Ales Bialiacki, podnikatel Mikalaj Autuchovič (vážné zdravotní problémy s játry spojené s bolestmi zad), dále Zmicer Daškievič, Eduard Lobau, Paval Sevjarynec a "anarchisté" Jauhen Vaskovič, Ihar Alinievič, Mikalaj Dziadak, Aljaksandr Franckievič, Arciom Prakapenka a Paval Syramolatau. 

V minulém týdnu byl na 1,5 roku vězení odsouzen Aljaksandr Malčanav. Tento mladík byl mezi stovkami odsouzených po prezidentských volbách v r. 2010 (dostal 3 roky za vyvěšení bílo-červeno-bílé vlajky na budovu KGB), přičemž loni v září byl s mnoha dalšími propuštěn. Od té doby nemohl sehnat žádnou práci (Propuštění političtí mají všeobecně problémy, nikdo je nechce zaměstnat). Aljaksandr potřeboval živit nejen sebe, ale i své rodiče-důchodce, a tak se dal na sbírání různého recyklovatelného odpadu. Byl zatčen, když sbíral rezavé kovové trubky, následně obviněn z krádeže a odsouzen. Obvinění bylo falešné, o žádnou krádež nešlo. Malčanau tak je v podstatě dalším politickým vězněm.

Sjarhej Kavalenka, který držel více než dva měsíce protestní hladovku, hladovku ukončil a začal samostatně jíst. Jeho stav je nicméně velmi vážný. 1. dubna jej ve vězení začali násilím krmit - to znamená, že jej přivazovali k posteli a krmili jej sondou. Před několika dny jej z vězení převezli do psychiatrické léčebny, kde má podstoupit sledování, zda je psychicky v pořádku. V této nemocnici se rozhodl hladovku ukončit a začal přijímat potravu samostatně. Váží nyní pouze asi 45 kg a jeho vnitřní orgány díky dlouhé hladovce nepracují normálně. Sjarhej byl odsouzen za vyvěšení historické běloruské vlajky na vánoční strom ve Vicebsku.

Lukašenko je tlačen sankcemi ze strany EU a diplomatickou krizí se zeměmi EU k ústupkům. Spekuluje se, že by mohl v krátkém čase propustit i zbývající politické vězně. Ovšem spekulace jsou jen spekulace... 

Seznam adres je aktuální! Prosíme Vás, abyste nepřestávali psát dopisy vezňům! Má to smysl!

zdroje: interní, charter97.org, www.svobodnebelorusko.cz

Trest smrti pro "teroristy" potvrzen

Kanavalu a Kavalau u soudu (převzato z Charter97.org)

Lukašenko včera zamítl žádost o milost pro Dzmitrye Kanavalava a Uladzimira Kavaljova, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za to, že údajně stáli za výbuchem v minském metru dne 11. dubna 2011, při kterém zahynulo 15 osob a dalších cca 200 lidí bylo zraněno. Dva mladíci byli odsouzeni 30.11. 2011 minským soudem na základě pochybné obžaloby, navzdory nedostatku důkazů (jejich účast na útoku zpochybňovaly dokonce i přeživší oběti výbuchu), což vyvolalo založení petice, kterou do dnešního dne podepsalo přes 62000 lidí z celého světa.. (více o pochybném procesu s teroristy např. zde) 

Lukašenko si vzal "čas na rozmyšlnenou", ale milost nakonec neudělil. Je pravděpodobné, že v dohledné době tak budou v Bělorusku popraveni dva úplně nevinní lidé. 

Podle mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International zde bylo od roku 1991 (za dobu trvání samostatného Běloruska po rozpadu SSSR) potrestáno smrtí asi 400 lidí. Bělorusko nezveřejňuje oficiální údaje o počtu vynesených rozsudků a vykonaných poprav, ačkoliv jako člen OBSE má povinnost „poskytovat obyvatelstvu informaci v souvislosti s užíváním trestu smrti“. Běloruská vláda je terčem kritiky EU a lidskoprávních organizací za to, že jako jediná evropská země vykonává trest smrti. Příbuzní popravených navíc nejsou informováni o dnu popravy, není jim vydáno tělo a nemají ani informaci, kde byl popravený pochován.

(zdroje: charter97.org, svobodnebelorusko.cz).

Lukašenkovi vězni: březen, souhrnná zpráva

Sjarhej Kavalenka

Sjarhej Kavalenka (převzato z charter97.org)

Ve vězení umírá Sjarhej Kavalenka. Sjarhej o vánocích roku 2010 vyšplhal na vánoční strom na náměstí ve Vitebsku a vyvěsil na něj zakázanou bílo-červeno-bílou běloruskou vlajku. Byl za to odsouzen ke dvou letům domácího vězení. Za údajné porušení podmínek ho v prosinci 2011 zatkli, v únoru jej odsoudili na 2 roky a 1 měsíc do pracovního tábora. Od chvíle svého zatčení (19.12.2011!) drží protestní hladovku. V lednu jej několik dnů 1x denně násilně krmili, Sjarhej následně obnovil plnou hladovku. Od začátku hladovky jsou to již téměř tři měsíce. Minulou středu jej prohlížel lékař a zjistil, že původně 85 kg vážící Sjarhej zhubl o 30 kg. Ačkoliv se ho všichni snaží přesvědčit, že má hladovku skončit, on to odmítá - požaduje zrušení svého rozsudku. Ukončit hladovku by byl ochoten pouze za podmínky, že by jej převezli do normální nemocnice a tam mu pomohli opět přijímat potravu.

Sjarhej má manželku, sedmiletého syna a sedmiměsíční dcerku.

Bandarenka, Sannikau a spol.

Andrej Sannikau, bývalý prezidentský kandidát, oslavil 8. března druhé narozeniny za mřížemi. Zmitra Bandarenku znovu posuzovala zdravotní komise, která měla rozhodnout o tom, zda mu přiznají statut invalidy. Nepřiznali, ačkoliv jeho stav je čím dál horší. Znamená to, že musí nadále vykonávat tzv. lehčí práce - připomínáme, že ve stavu, kdy nemůže chodit bez berlí (ani s nimi prakticky ne), nemůže dlouho stát, nesmí sedět, nesmí se ohýbat... Sannikau i Bandarenka napsali žádost o milost. Ani jeden z nich zatím nebyl propuštěn.

S ostatními vězni je to pořád stejné, možná spíš horší. Vězni nesmí nic psát ani mluvit o sobě, o svém zdraví, podmínkách vězení (proto se jich na to ani ve svých dopisech neptejte). Když už k nim pustí advokáta nebo povolí setkání s příbuzným, tak jen přes sklo, pod dohledem policisty, který celý hovor monitoruje.

Zmicer Daškievič byl (možná ještě je - ?) znovu v karceru (trestné cele).

Za poslední měsíc obecně stoupla intenzita represálií vůči politickým aktivistům. Nejčastějšími záminkami jsou tzv. "nadávky na veřejnosti" a "spílání milicionářům." Většinový výstup je buď pokuta, nebo několik dní vazby.

Situaci okolo sankcí a diplomatických styků zemí EU s Běloruskem jste jistě zaznamenali v médiích. Po naši věc má toto vyostření vztahů na oficiální úrovni dopad především na to, že vznikl soupis (prozatím desítek) Bělorusů, jimž je zakázán výjezd ze země. Tito lidé se tak vlastně také stávají "Lukašenkovými vězni".

zdroj: interní