 |
| Sannikau na tiskové konferenci 17.4. (zdroj charter97.org) |
Bývalý prezidentský kandidát Andrej Sannikaŭ byl zatčen spolu se svou manželkou, Irynou Chalip, v noci z 19. na 20. prosince 2010 po demonstraci proti zmanipulovaným prezidentským volbám. Ve vykonstruovaném politickém procesu byl za „organizaci masových nepokojů“ odsouzen na 5 let do pracovního tábora zostřeného režimu. Ze svého trestu si nakonec odseděl rok a čtyři měsíce. Během pobytu ve vězení byl opakovaně vystaven fyzickému i psychickému mučení a bylo mu vyhrožováno smrtí. Po propuštění Sannikaŭ zopakoval to, co řekl již dříve své manželce během její návštěvy ve věznici: "Můj výkon trestu skončil v září; pak začalo mučení". Sannikaŭ je jedním ze dvou politických vězňů, o nichž je známo, že napsali žádost o milost A. Lukašenkovi. Žádost napsal již v prosinci loňského roku, přesto byl ještě několik následujících měsíců držen ve vězení.
 |
| Shledání otce se synem Danikem (zdroj charter97.org) |
V rozhovoru pro charter97.org na otázku týkající se mučení odpovídá Sannikaŭ takto: „Jejich cílem nebylo, abychom žadonili o milost nebo se k něčemu doznali. Skutečnost je mnohem děsivější: Šlo jim o fyzické i duševní zlomení člověka… Bohužel nemohu poskytnout detailní informace o tom, jak se mnou bylo nakládáno, a to kvůli mé rodině, mým spolupracovníkům - lidem, kteří sdílí mé názory, ale kteří jsou i potencionálními rukojmími. Ze své vlastní zkušenosti vím, že každé mé neuvážené slovo může být použito proti nim. Nicméně, mohu říci to, že šlo o cílenou snahu mě fyzicky zlikvidovat, dovést ke spáchání sebevraždy nebo fyzickou likvidaci mojí osoby navléct tak, aby to navenek vypadalo jako moje dobrovolné rozhodnutí zemřít.“ Na včerejší tiskové konferenci ještě uvedl: „Dokument, který jsem podepsal, byl nazván ‚žádost o udělení milosti‘. Udělal jsem to vědomě a nebudu to komentovat. Mohu říci jen to, že jsem nepřipustil svou vinu, navzdory obrovskému tlaku, který na mě byl vyvíjen. Setkal jsem se s velkým nátlakem v pracovním táboře, ale nemohu o tom poskytnout žádné detailní informace.“
 |
| Přivítání se ženou Olgou (zdroj charter97.org) |
V neděli 15. dubna 2012 v ranních hodinách byl na svobodu propuštěn také Zmicer Bandarenka. Člen volebního štábu prezidentského kandidáta Sannikaŭa strávil v pracovním lágru též rok a čtyři měsíce (původně odsouzen na 2 roky). Bandarenka byl v minulosti na různých demonstracích několikrát zmlácen obušky, v důsledku čehož mu byla dlouhodobě poškozena páteř. Ve vězeňských podmínkách se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. V roce 2011 prodělal operaci páteřní kýly, po které mu nebyla poskytnuta potřebná následná péče a rehabilitace. Z nemocnice byl po 14 dnech odvezen zpět do vězení, kde byl nucen se účastnit normální táborové činnosti. Díky tomu se jeho stav nadále zhoršoval. Poslední dva měsíce před propuštěním strávil Bandarenka ve vězeňské nemocnici. Znovu se mu objevila páteřní kýla, nohy a palec jedné ruky měl paralyzované dnou, byl mu chirurgicky odstraněn absces na noze; k tomu měl vážné problémy s ledvinami.
 |
| (charter97.org) |
Nicméně, díky Bohu za částečné vítězství v podobě propuštění obou mužů. Bandarenku na nádraží, kam dorazil mikrobusem v poloze v leže, vítali přátelé (mj. i o něco dříve propuštěný A. Sannikau se synem) - zde chodil a se všemi se vítal. Záběry z příjezdu Bandarenki najdete zde a video z příjezdu Sannikaŭa zde . Ze videozáznamu je patrné, že jeho zdravotní stav se v posledních týdnech před propuštěním pobytem ve vězeňské nemocnici zlepšil.
Máte-li na srdci cokoli, co byste chtěli Zmitru Bandarenkovi nebo jeho statečné ženě Volze sdělit, pište na lukasenkovivezni@gmail.com a my jim Vaši zprávu doručíme.
Přes tyto ústupky režimu je zapotřebí mít stále na paměti, že ve vězení zůstává i druhý prezidentský kandidát, Mikola Statkievič, lídr lidskoprávní organizace Vjasna Ales Bialiacki, podnikatel Mikalaj Autuchovič (vážné zdravotní problémy s játry spojené s bolestmi zad), dále Zmicer Daškievič, Eduard Lobau, Paval Sevjarynec a "anarchisté" Jauhen Vaskovič, Ihar Alinievič, Mikalaj Dziadak, Aljaksandr Franckievič, Arciom Prakapenka a Paval Syramolatau.
V minulém týdnu byl na 1,5 roku vězení odsouzen Aljaksandr Malčanav. Tento mladík byl mezi stovkami odsouzených po prezidentských volbách v r. 2010 (dostal 3 roky za vyvěšení bílo-červeno-bílé vlajky na budovu KGB), přičemž loni v září byl s mnoha dalšími propuštěn. Od té doby nemohl sehnat žádnou práci (Propuštění političtí mají všeobecně problémy, nikdo je nechce zaměstnat). Aljaksandr potřeboval živit nejen sebe, ale i své rodiče-důchodce, a tak se dal na sbírání různého recyklovatelného odpadu. Byl zatčen, když sbíral rezavé kovové trubky, následně obviněn z krádeže a odsouzen. Obvinění bylo falešné, o žádnou krádež nešlo. Malčanau tak je v podstatě dalším politickým vězněm.
Sjarhej Kavalenka, který držel více než dva měsíce protestní hladovku, hladovku ukončil a začal samostatně jíst. Jeho stav je nicméně velmi vážný. 1. dubna jej ve vězení začali násilím krmit - to znamená, že jej přivazovali k posteli a krmili jej sondou. Před několika dny jej z vězení převezli do psychiatrické léčebny, kde má podstoupit sledování, zda je psychicky v pořádku. V této nemocnici se rozhodl hladovku ukončit a začal přijímat potravu samostatně. Váží nyní pouze asi 45 kg a jeho vnitřní orgány díky dlouhé hladovce nepracují normálně. Sjarhej byl odsouzen za vyvěšení historické běloruské vlajky na vánoční strom ve Vicebsku.
Lukašenko je tlačen sankcemi ze strany EU a diplomatickou krizí se zeměmi EU k ústupkům. Spekuluje se, že by mohl v krátkém čase propustit i zbývající politické vězně. Ovšem spekulace jsou jen spekulace...
Seznam adres je aktuální! Prosíme Vás, abyste nepřestávali psát dopisy vezňům! Má to smysl!
zdroje: interní, charter97.org, www.svobodnebelorusko.cz