Situace námi monitorovaných běloruských politických vězňů zůstává více méně beze změn. Mikola Statkievič je fyzicky v pořádku, ve vězení se učí anglicky. Ales Bialiacki pracuje jako balič textilu. Propuštění Sannikov a Bandarenka byli pozváni na tradiční setkání velvyslanců zemí EU, které se konalo 5. června.
Do našeho seznamu přibyl Aljaksandr Malčanau (viz aktuální adresy vězňů). Jedná se o dalšího ze stovek perzekvovaných aktivistů (mezi nimi i nemálo náhodných kolemjdoucích) z protestů po prezidentských volbách 2010.
Alexandr Lukašenko ohlásil na červenec 2012 rozsáhlé amnestie klasických politických vězňů. Spíše než úspěchům opozice nebo bohulibosti autoritářské koalice lze toto prohlášení vnímat jako "signál" jisté liberalizace režimu, která se tváří tvář prohlubující se hospodářské krizi a strnulosti běloruského podnikatelského prostředí ukazuje jako nutná z hlediska stability režimu. Doufejme, že političtí vězni - nebo alespoň jejich velká část - budou opravdu propuštěni. Mikola Statkievič vyjádřil svou skepsi vůči případným amnestiím, což je samozřejmě z jeho pozice pochopitelné.
Kde represe za poslední měsíce přiostřily, jsou mládežnické organizace - zejména Malady front. Za posledních několik týdnů bylo zatčeno na desítky členů této organizace. Klasickou záminkou je "sprosté
nadávání na veřejných místech". Lidé jsou nejčastěji zatýkáni na ulicích. Ve dvou případech si pro mládežníky policie přišla přímo domů, kde si dokonce otevřela vlastními klíči. "Nadávání" znamená 15 dní vězení. Běžnou praxí ale je, že po uplynutí této doby jsou popuštění posazeni do policejního auta, vyvezeni někam na ulici, a tam jim z
okna auta ukáží místo, kde údajně znova sprostě nadávali a odvezou je zpět do
vězení. Druhý den je nový soud a dostanou nových 15 dnů. Někdy se dokonce policie ani neobtěžuje místo ukazovat - propuštěný vyjde z jedněch dveří "na
svobodu" a druhými ho hned vrátí zpět. Podmínky v
těchto detenčních zařízeních jsou hrozné (přeplněné cely,
nedostatek postelí, žádné lůžkoviny, špína, potkani, zima, špatné
jídlo, žádná lékařská péče). Drtivá většina takto šikanovaných jsou studenty, což s sebou nese i další problémy odvíjející se zejména od absencí.
zdroje: interní + charter97.org