Po zmanipulovaných prezidentských volbách v Bělorusku, které se konaly 19. prosince 2010, byli níže uvedení odsouzeni na základě obvinění z organizování či účasti na “masových nepokojích”. Ve vězení byli opakovaně vystavováni tvrdému psychickému teroru a někteří i fyzickému mučení. Jiní se potýkají s vážnými zdravotními problémy, není jim však poskytována potřebná zdravotnická péče. V sekci aktuality budeme dále informovat o jejich aktuální situaci.
poslední aktualizace: 10.1. 2012 
Narodil se 25. září 1964 běloruským rodičům v Karélii (v tehdejším SSSR). Vystudoval běloruskou literaturu a získal doktorát na Běloruské akademii věd. V 80. letech min. stol. se aktivně účastnil protisovětských demonstrací, mezi památnou akci patří připomínka obětí v Kuropatech (místo, kde byly ve 30. letech povražděny příslušníky NKVD tisíce představitelů běloruské inteligence). V roce 1996 založil lidskoprávní organizaci Viasna, která pomáhá pronásledovaným Bělorusům, poskytuje finanční i právnickou pomoc rodinám vězňů a dalším obětem represí, které se ocitnou bez prostředků apod. Za mimořádný osobní vklad a obětavost při založení a řízení této již patnáct let existující iniciativy (a od roku 2003 fungující v ilegalitě), Ales v roce 2005 získal cenu Homo Homini, udělovanou Člověkem v tísni. Ales Bialacky je také místopředsedou Mezinárodní federace lidských práv (FIDH).
4. srpna 2011 byl Ales Bialacki uvězněn a obviněn z daňových podvodů („utajování příjmů obzvlášťě velkého měřítka“), za což mu nejprve hrozilo 7 let. Nakonec byl 24. listopadu 2011 odsouzen minským soudem ke 4,5 rokům pracovního tábora zostřeného režimu a zabavení majetku. V prosinci 2011 mu zemřel otec. Navzdory mnohým žádostem Alese nepustili, aby se s umírajícím otcem rozloučil.
Pošlete Alesovi svůj vzkaz: Jeho aktuální adresu najdete zde
Zmicer Daškievič / Зміцер Дашкевіч
Lídr největší demokratické mládežnické organizace Mladá fronta (Malady Front) se narodil 20. července 1981 v Brestské oblasti. Do hnutí se zapojil v roce 2001 a od té doby je aktivním účastníkem demonstrací a dalších akcí demokratické opozice v Bělorusku. Za svou činnost byl několikrát zadržen. V roce 2004 se zúčastnil demonstrace proti výsledkům referenda, jehož výsledek umožnil třetí kandidaturu prezidenta Lukašenka. V té době byl také zvolen předsedou Mladé fronty. V prezidentských volbách v roce 2006 byl členem volebního štábu kandidáta Aljaksandra Milinkieviče. V září 2006 byl zatčen a obviněn z “činnosti jménem neregistrované organizace”, za což byl odsouzen na 1,5 roku pracovního tábora se zpřísněným režimem.
18. prosince 2010 byl spolu s Eduardem Lobavem zadržen na ulici a obviněn dle paragrafu o výtržnictví z údajného brutálního zbití dvou lidí (ve skutečnosti byli sami napadeni provokátery/příslušníky jednotek OMON). Dne 24. března 2011 byl odsouzen ke dvěma letům pracovního tábora v normálním režimu. Krátce po zatčení byl dle svých vlastních slov držen v cele s 50 vězni (z nichž někteří prý byli nakaženi HIV) a po té, co tato informace byla zveřejněna nezávislými médii, převeden do cely se 4 vězni. V dubnu 2011 mu ve věku 54 let zemřela matka, kterou od svého zatčení v prosinci neviděl. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda Zmitra pustí na její pohřeb. Nakonec byly žádosti o účast na pohřbu zamítnuty, bylo mu pouze povoleno rozloučit se se zesnulou matkou v márnici, kam byl převezen v poutech. Velkou část roku 2011 strávil v trestná cele (nevytápěná cela, kde je malé okénko a denní světlo tak proniká jen zčásti a kde je speciální režim - přes den nesmí vězeň být na posteli a není mu dovoleno číst, psát ani spát). Zmicer je věřící (při pobytu v karceru mu nebylo dovoleno mít u sebe Bibli). Momentálně sedí na samotce, kde má dle vyjádření vedení věznice být až do dubna 2012!
Zmicer Bandarenka / Зміцер Бандарэнка
Demokratický aktivista, člen Běloruské asociace novinářů. Narodil se 28. září 1963 v Minsku. V roce 1984 absolvoval Vysokou školu tělesné výchovy. V letech 1995–1996 pracoval pro nezávislou rozhlasovou stanici 101.2 FM, která byla posléze úřady zavřena. Je jedním ze zakladatelů občanské iniciativy Evropské Bělorusko (Eurapejskaja Belarus). Během prezidentských voleb 2010 byl členem štábu prezidentského kandidáta Andreje Sannikava.
Dne 20.12. 2010 byl zatčen ve svém bytě a umístěn do vazební věznice KGB. Koncem prosince byl nejprve obviněn z „podněcování masových nepokojů“, za což mu hrozil tvrdší trest. V dubnu 2011 mu bylo obvinění rekvalifikováno na “hrubé porušení veřejného pořádku”. Ke dvěma letům odnětí svobody v pracovním táboře byl bez ohledu na špatný zdravotní stav odsouzen dne 27.3. 2011.
V době svého zatčení měl páteřní kýlu a jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil (obtížná chůze). Dlouho mu byla odpírána hospitalizace a odborná péče neurologa. V konci července 2011, kdy mu reálně hrozilo ochrnutí, sice mohl podstoupit operaci, ale krátce po ní byl umístěn zpět do tábora a nebyla mu umožněna potřebná rehabilitace. Jeho zdravotní stav se začal opět zhoršovat. Ve vězení neberou na jeho problémy s páteří téměř ohledy. Měl by ležet, neohýbat se, neměl by sedět, dlouho stát ani chodit (chodí o berlích), přesto je nucen si každé ráno stlát postel, stát 3x denně na nástupech a je na něj vyvíjen nátlak, aby začal pracovat. Trpí značnými bolestmi (bere léky proti bolesti), v poslední době se k jeho zdravotním problémům přidal i vysoký tlak. Zmicer je katolík. Ještě v listopadu 2011 nám jeho manželka psala: "Jestli sledujete situaci, vidíte, že víra dává Zmitrovi sílu se držet, a mně také. Včera jsme měli pětileté výročí svatby. Bylo to bez něj smutné a těžké, ale taková je vůle boží..." Na konci prosince 2011 se Zmicer po dlouhé době setkal se svojí ženou Volhou. Krom jiného se jí svěřil, že pokud se nezmění situace, je možné, že to nevydrží a spáchá sebevraždu. Zmicer Bandarenka má za sebou již polovinu trestu, a proto by mohl být podmíněně propuštěn na svobodu nebo do domácího vězení. Jeho manželka na základě krátkého telefonického rozhovoru s ním informovala, že 4. ledna Zmitrův případ posuzovala „Komise pro podmíněné a předčasné propuštění“, která rozhodla, že vězeň nemůže být propuštěn, dokud mu nebude „změněn stupeň jeho certifikace“. Pod těmi to slovy se podle Volhy Bandarenki skrývá „dokud nepřizná svou vinu a nepožádá o milost“. Zároveň paní Volha sdělila, že Zmitrův zdravotní stav se opět zhoršil – dostal zánět míchy v šíjově-hrudní oblasti a není vyloučeno, že bude potřebovat novou operaci.
Eduard Lobaŭ / Эдуард Лобаў
Narodil se roku 1988. Od střední školy snil o vojenské službě. Po nástupu na vojnu byl umístěn do jednotky rychlého nasazení ve Vicebsku. Tam se seznámil s členem mládežnické organizace Mladá fronta (Malady Front) z Homelu, díky němuž se do organizace zapojil. Eduard byl zvolen vedoucím minské městské pobočky Mladé fronty. Zajímá se o vojenskou tematiku a doufá v obrození běloruské armády. Je katolického vyznání.
Eduard byl zatčen 18.12. 2010 spolu s lídrem MF Zmicerem Daškevičem a obivněn ze „zmlácení náhodných chodců“. Dne 24.3. 2011 byl Eduard odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Andrej Sannikaŭ / Андрэй Саннікаў
Narodil se 8. března 1954 v Minsku. Skončil střední školu, v roce 1977 absolvoval Minskou lingvistickou univerzitu a v roce 1989 Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí SSSR v Moskvě. Plynule ovládá čtyři jazyky. Pracoval ve Společnosti přátelství s cizími zeměmi, v Sekretariátu OSN v New Yorku, jako poradce zastupitelského úřadu Běloruské republiky ve Švýcarsku. V letech 1995–1996 byl náměstkem ministra zahraničních věcí Běloruské republiky. V roce 1996 tuto pozici dobrovolně opustil na protest proti uspořádání protiústavního referenda. V listopadu 1997 se stal zakladatelem a mezinárodním koordinátorem občanské iniciativy Charta ’97 (Chartyja ’97). V roce 1998 spolu s politikem Henadziem Karpenkou založil Koordinační radu běloruských demokratických sil. Andrej byl také spoluorganizátorem četných protestních akcí v Minsku. Za své politické aktivity byl nejednou zadržen i fyzicky napaden. V r. 2008 inicioval zahájení občanské kampaně Evropské Bělorusko (Eurapejskaja Belarus), která má za cíl vstup Běloruska do Evropské unie. Držitel mezinárodního ocenění Bruna Kreiského v oblasti ochrany lidských práv (2005).
Andrej Sannikau kandidoval v prezidentských volbách 2010. Podle odhadů nezávislých pozorovatelů byl jedním z favoritů prezidentského klání. Během útoku policie na pokojnou demonstraci na náměstí Nezávislosti v Minsku byl brutálně zbit příslušníky OMON a po cestě do nemocnice se zlomeninou nohy a rozbitou hlavou zatčen spolu s manželkou Irynou Chalipovou. Stejně jako Bandarenka byl nejprve obviněn z „podněcování masových nepokojů“, za což mu hrozil tvrdší trest a v dubnu 2011 mu bylo obvinění rekvalifikováno na “hrubé porušení veřejného pořádku”. Byl odsouzen 14.5. 2011 k pěti letům pracovního tábora se zostřeným režimem. Sannikau má problémy s dnou (během několika denního soudního přelíčení se mu opakovaně udělalo špatně; žádal o přivolání lékaře, ale nebylo mu vyhověno). V průběhu soudu Sannikau vystoupil s řečí, v níž prohlásil, že byl ve vazbě fyzicky i psychicky mučen a podrobně popsal, jak to probíhalo. Kromě jiného řekl, že mu vyšetřovatel vyhrožoval smrtí manželky a syna. Jeho proslov někdo z přítomných v sále nahrál.
Se ženou Irinou má pětiletého synka Danika, který nyní žije se svou matkou odsouzenou ke dvěma letům a podmínečně propuštěnou na svobodu.
Mikola Statkievič / Мікола Статкевіч
Narozen 12.8.1956. Bývalý voják a prezidentský kandidát v posledních volbách. Odsouzen na 6 let pracovního tábora se zostřeným režimem „za organizaci masových nepokojů“.
Máme o něm jen kusé zprávy: Polovina září 2011: Mikola má zlomenou ruku a žebro (pracovní úraz). Prosinec 2011: Momentálně v trestné cele. Byl označen za notorického narušitele vězeňského řádu a zdá se, že mu budou chtít zostřit podmínky vězení. Na konci prosince 2011 mu bylo umožněno se věznici oženit se svou dlouholetou družkou, čímž zlegalizovali svůj několik desítek let trvající vztah a nyní se již mohou vídat. (Dosud ho nesměla navštěvovat, protože s ním nebyla v příbuzenském vztahu.)
Paval Sevjarynec / Павал Севярынец
Občanský aktivista, člen rady Běloruské asociace novinářů a spisovatel. Narodil se 30. prosince 1976 v městečku Orša. Ve Vicebsku skončil s vyznamenáním střední školu s uměleckým zaměřením. Zajímá se o geologii. Vystudoval Geografickou fakultu Běloruské státní univerzity. V letech 1994–1999 pracoval jako novinář v řadě nezávislých periodik. Od roku 1998 v nezávislém tisku vychází jeho publicistické články, krom toho je také autorem několika knih. Je držitelem běloruské literární ceny Alese Adamoviče a ceny Vasila Bykava Za svobodu myšlení. V letech 1999-2003 byl místopředsedou opoziční strany Běloruská lidová fronta (Bělaruski Narodny Front), v letech 1999–2004 byl předsedou mládežnické organizace Mladá fronta (Malady Front), momentálně je spolupředsedou organizačního výboru pro založení politické strany Běloruská křesťanská demokracie (Bělaruskaja Chryscijanskaja Demakratyja). Během předvolební kampaně byl členem volebního štábu prezidentského kandidáta Vitala Rymašeŭského.
V roce 2005 byl Paval Sevjarynec obviněn z organizace protestních akcí proti oficiálním výsledkům parlamentních voleb a nezákonného referenda a odsouzen ke 3 letům nucených prací v „zařízení otevřeného typu“. Trest si odbýval ve vesnici Malé Sitno na severu Běloruska. V roce 2006 jej Amnesty International uznala vězněm svědomí. Díky amnestii mu byl trest o rok zkrácen a byl propuštěn na svobodu v r. 2007.
Dne 20. prosince 2010 byl zatčen v jeho vlastním bytě a umístěn do vazební věznice KGB. Koncem prosince bylo proti Pavlovi vzneseno obvinění z účasti na masových nepokojích. 4. dubna mu bylo obvinění překvalifikováno na „narušení veřejného pořádku“, za což byl 16.5. 2011 odsouzen ke 3 letům nucených prací v „zařízení otevřeného typu“. Pavel je pravoslavný křesťan. K soudu přišel s Biblí v ruce a komentátor poznamenal, že na něm bylo vidět, že se celou dobu soudu modlil. Ve vězení sepisuje román.
Mikalaj Autuchovič / Мікалай Аўтуховіч
Narozen 7.1.1963. Bývalý voják (veterán afghánské války) a podnikatel. Dostal 5 let a 2 měsíce pracovního tábora zostřeného režimu za protiprávní jednání, týkající se střelných zbraní, střeliva a výbušnin. V důsledku mnoha hladovek a absence lékařské pomoci má vážně poškozené zdraví. Ve vězení je od r. 2009, předtím ale už byl v r. 2005 odsouzen na 3,5 roku a předčasně propuštěn díky sankcím EU a USA.
V březnu 2011 poslal z vězení velmi podrobný materiál popisující drastické mučení v běloruských věznicích, kterého byl sám svědkem i účastníkem. Píše dokonce i o ubití vězně k smrti. V prosinci 2011 si Mikalaj Autuchtovič podřezal žíly. V dopise, který od něj přišel 5.1. 2012 vysvětluje motiv svého činu slovy: „Někomu se možná líbí žít jako v roce 1937, ale mně ne. Bylo třeba trochu hájit svou čest zvát se člověkem, a ne zvířetem. Jinak prostě nerozuměli – neslyšeli. Prosím, nebojte se o mne, nemějte obavy, jsem silný a prostě to vydržím i kdybych měl stát sám proti zlu“.
ANARCHISTÉ
Přestože zrovna úplně neschvalujeme anarchistické metody boje, rozumíme jejich motivům, chápeme jejich frustraci a stojíme i za těmito lidmi.
Jauhen Vaskovič / Яўген Васьковіч
Narozen 26.2.1992. Student žurnalistiky. Odsouzen k 7 letům pracovního tábora zostřeného režimu za pokus o podpálení budovy KGB v Babrujsku. Člen Běloruské křesťanské demokracie.
Ihar Alinievič / Iгар Аліневіч
Narozen 24.9.1983. Inženýr radioelektroniky a anarchista. Odsouzen na 8 let pracovního tábora zostřeného režimu za poškození cizího majetku zvláště společensky nebezpečným způsobem.
Mikalaj Dziadok / Мікалай Дзядок
Narozen 23.8.1988. Student politologie a anarchista. 4,5 roku pracovního tábora zostřeného režimu za útok na ruskou ambasádu.
Aljaksandr Franckievič / Аляксандр Францкевіч
Anarchista, 3 roky pracovního tábora zostřeného režimu za účast v útocích na budovy.
zdroje: Charter97 Člověk v tísni a další webové stránky